Jak se chovat k nevidomé masérce? A proč se nemusíte bát.

Když ke mně přijde nový klient poprvé, skoro vždycky cítím jednu věc – nejistotu. Lidé často nevědí, jak se mají chovat. Jestli mi podat ruku, jestli říct "dobrý den", nebo třeba jen oznámit "jsem tady". Je z nich cítit lehká nervozita.
A pak jsou tu i otázky, které si nechávají pro sebe: "Jak ona pozná, kde jsem?" "Jak ví, co dělám, když na mě nevidí?" Někdy tu nejistotu cítím i ve chvíli, kdy se klient svléká. Není to nic špatného. Je to přirozené. Jen prostě neví, co má dělat. A já to naprosto chápu.
Lidé někdy dělají věci trochu jinak – ale já to vůbec neberu špatně. Naopak, často mě to spíš pobaví nebo mile překvapí. Třeba hodně lidí na mě začne mluvit zvýšeným hlasem, protože mají pocit, že když nevidím, tak asi i špatně slyším. Usmívám se u toho, protože mám často chuť říct: "Nemusíte křičet, já vás slyším úplně normálně."
Někdy mi podávají ruku a zároveň říkají: "Tady jsem, tady jsem." Jindy mě upozorňují "pozor, pozor", když jdu kolem lehátka, aby se mi něco nestalo. Je v tom péče. A já ji vnímám. Občas se mě klienti nervózně ptají i na úplně běžné věci, třeba jak si mají lehnout. A někdy mě dokonce navádějí, kde co mám – kde jsou oleje nebo věci, které ale já sama znám nazpaměť. Je to milé. Jen oni nevědí, že ten prostor znám úplně přesně.
Já sama se snažím udělat první krok tak, aby se klient cítil v klidu. Když ke mně přijde, vždy mu podám ruku a představím se celým jménem – jménem i příjmením. Lidé jsou často zaražení, protože to nečekají. Ale právě to pomůže prolomit první napětí. Stejně tak při odchodu znovu podám ruku a popřeji krásný den nebo večer. Je to pro mě přirozené a zároveň to dává celému setkání hezký rámec.
Občas se stane, že klient je tak nervózní, že se začne svlékat hned vedle mě, i když má na to určené místo. A víte co? Je to úplně v pořádku. Protože si vždycky říkám – kdybych byla na jejich místě, možná bych nevěděla, jak se zachovat taky. A upřímně? Lidé se ke mně chovají hezky. Opravdu nemám pocit, že bych na nich chtěla něco zásadně měnit.
Jsou ale i momenty, které mě vždycky pobaví a zůstanou mi v hlavě. Já si totiž hodně dobře pamatuju hlasy lidí a dokážu si k nim přiřadit konkrétního člověka. Už se mi několikrát stalo, že ke mně přišel klient, podala jsem mu ruku, představila se… a on mi s úsměvem řekl: "Já vás znám." V tu chvíli se ve mně na okamžik všechno zastaví. Rychle mi v hlavě běží, odkud ten hlas znám, kdo to je… a přitom ten člověk zná mě, ale já jeho ne. Je to zvláštní, ale zároveň krásný moment, který většinou prolomí ledy úplně přirozeně.
Jsem úplně normální člověk. Jen pracuji jinak – víc vnímám dotekem, citem a energií. Jsem masérka a každému, kdo ke mně přijde, chci od začátku pomoct. Nejen samotnou masáží, ale i svými radami. Věřím, že každá dobrá rada by se měla darovat, a toho se při své práci držím.
Nemusíte se přede mnou stydět. Opravdu ne. Ať už máte strie, pár kilo navíc, jste hodně hubení, nebo se vám třeba loupe kůže po opalování… pro mě jsme všichni pořád jen lidé. Já tu nejsem od toho, abych hodnotila. Jsem tu od toho, abych pomáhala – od bolesti, od napětí, nebo jen přinést klid a harmonii.
Dřív jsem pomáhala lidem jako zdravotník. Dnes pomáhám jako masérka. A dělám to ráda.